Čekanice u Blatné

Je to můj kraj, domov teskných hladin rybníků

a lískových pahorků, kraj polních cest s bílými kapličkami,

kraj rolnický, pastevčí, rybářský a bramborový,

vyladěný do režnosti a blankytu ...

Úryvek z knihy L.Stehlíka: Země zamyšlená

Čekanice u Blatné

Osada, zámek,

drobné historické památky,

přírodní krásy, významní rodáci.

Osada leží 6,5km jižně od Blatné v malebném údolí kopcovité krajiny, otevřeném k východu. Dominantou Čekanic je klasicistní zámek. K němu patří dvůr s lihovarem, postaveným ve slohu selského baroka. Na lihovarském komíně hnízdí již více než půl století čápi. V Čekanicích a okolí najdeme množství drobných církevních staveb, pocházejících většinou z první poloviny 19. století. Další zdejší zajímavostí jsou četné rybníky a památné stromy. Čekanice jsou rodištěm několika významných osobností, z nichž nejznámější je prof. Josef Velenovský. V průběhu 20. století klesl počet stálých obyvatel z 350 na současných 75. S tím souvisí i zrušení obchodu, hospody a pošty v 90.letech. Nyní jsou Čekanice pod správou města Blatné.

Pohled na ves s kopce Hůrky

DATA Z HISTORIE OBCE A ZÁMKU ČEKANICE

1274 – v kronikách se připomíná vladyka Oldřich z Čekanic.

1274 – 1756 – rody se na panství často střídaly a je pravděpodobné, že po zcelování statků zde byla ve druhé polovině 15. století zbudována tvrz.

1654 – v Čekanicích hospodařilo 6 selských gruntů.

1756 – 1868 – panství vlastnil rod svobodných pánů Helversenů z Helversheimu.

1765 – zámek vyhořel a za Anny Polyxeny Helversenové byl v roce 1785 vystavěn nový.

24.8.1842 – při velkém požáru vyhořel zámek, sýpka, stáje, lihovar a 3 usedlosti.

1843 – zámek byl znovu vystavěn do dnešní podoby.

do r. 1848 – v obci hospodařilo 9 selských gruntů. V čele obce stál rychtář ustanovený vrchností.

od r. 1848 – byl ustanoven nový úřad starosty.

1868 – panství koupila Marie Zdeňka, kněžna Lobkowicová.

1878 – byl postaven hospodářský lihovar.

1891 – majitelkou panství se stává paní Vlasta Stránecká, která se zasloužila o velký rozkvět Čekanic i okolních vesnic. Jako předsedkyně Dámského odboru národní jednoty Pošumavské pro Čekanice a okolí zakládá školy, pořádá kurzy, vydává noviny a časopisy. Podporuje sociálně slabé rodiny a sirotky. Buduje zámeckou kapli a pomník Mistra Jana Husa.

1910 – zámek přešel do vlastnictví paní Vlasty Židlické (rozené Stránecké) a jejího manžela Josefa Židlického. Až do začátku 2. světové války hospodařil na panství pan Jindřich Židlický.

1939 – na panství byla uvalena nucená správa.

1948 – majetek znárodněn.

1948 – 2000 – zámek sloužil jako letní tábor pro děti, internát, dětský domov a ÚSP.

1991 – majetek byl vrácen paní Vlastě Veringerové (dceři Jindřicha a Milady Židlických).

Čekanice – zámek v r. 1965 (kresba Josef Kafka, kronikář obce).

KAPLIČKA PANNY MARIE NAD ČEKANICEMI (DŘÍVE ZVANÁ ROŠICKÁ)

Kapličku nechal postavit příbuzný majitelů čekanického panství baron Alois Helversen v r. 1815 jako poděkování Panně Marii za záchranu svého života po těžkém zranění v napoleonských válkách. 2.7.1817 na svátek Navštívení Panny Marie byla kaplička vysvěcena a stala se známým poutním místem. Oltář kaple zdobil obraz kojící Matky Boží, dovezený z Paříže. Do jeho rámu bylo na památku zranění pana barona vyřezáno oko, o které ve válce přišel. V r. 1938 byl originál obrazu nahrazen kopií.

Interiér kaple byl několikrát rozkraden a poškozen. V původní podobě se dochovala jen spodní část oltáře s veršem z latinského hymnu. Kaple je zapsána na seznamu kulturních památek.

STUDÁNKA V LESE DYMÁKU

Nachází se asi 100m pod kapličkou Panny Marie. Její pramen zde prý vytryskl s postavením této kapličky. Podle pamětníků v ní voda nikdy nevysychala a byla považována za léčivou. Na jaře roku 2008 byla studánka opravena a vyčištěna.

Třešnová alej u kapličky Panny Marie

DROBNÉ HISTORICKÉ PAMÁTKY, KAPLIČKY A POMNÍKY

KAPLIČKA SVATÉ ANNY

Byla postavena v r.1741 u hrobu francouzských vojáků, kteří zemřeli v lazaretu zřízeném na čekanickém zámku v době okupace naší krajiny Francouzi.

Rod pánů Helversenů připomínají v Čekanicích tři objekty zasvěcené sv. Janu Nepomuckému. Jedná se o kapličky na návsi a na hrázi u rybníka Zádvorský a sochu sv. Jana Nepomuckého na kopci Hůrky. Jejich vznik se datuje kolem roku 1884

Kaplička na návsi bývala centrem všeho dění ve vsi. Její zvonek oznamoval lidem poledne, ranní a večerní klekání, ale i úmrtí v obci. V nedávné době proběhla její rekonstrukce.

Druhá kaplička stojící na hrázi rybníka Zádvorský je jednoduchá církevní stavba s výklenkem, který dříve zdobila soška Jana Nepomuckého.

kaplička na návsi kaplička na hrázi

BOŽÍ MUKA

Tento pašijový pomník pochází z období před 250 lety. Najdeme ho na návrší při cestě do Lažan. Podle místní kroniky by mohly být pod ním pochovány oběti epidemií a morů, které postihly v 18. století náš kraj.

Boží muka (kresba z knihy Obrázky, autor: Prof. J. Velenovský)

POMNÍK MISTRA JANA HUSA

Nechala ho postavit v roce 1901 majitelka velkostatku paní Vlasta Stránecká, aby splnila přání svého zemřelého syna Milana (+ 1896), který byl velkým vyznavačem učení Mistra Jana Husa.

Návrh pomníku M.J.Husa Detail z pomníku MJH

POMNÍK PADLÝCH

Byl odhalen v roce 1925 na památku vojáků, kteří položili své životy na různých bojištích 1. světové války. Je to dílo kameníka mistra Trčky z Blatné. V 90. letech 20. století se stal terčem vandalů, kteří poničili fotografie vojáků. Česká památková péče se postarala následně o jeho opravu.

VÝZNAMNÍ RODÁCI Z ČEKANIC

Josef Velenovský (1858 – 1949), profesor na Karlově univerzitě v Praze. Filosof, spisovatel, botanik a autor nesčetných vědeckých prací světového významu. Založil botanickou zahradu v Praze. Nejznámější knihy: Obrázky, Přírodní filozofie, Poslední moudrost.

Je pohřben v Mnichovicích u Prahy.

Josef Velenovský nar.1877, akademický malíř a Daniel Velenovský, duchovní.

Páter Ambrož (1704 – 1760), světským jménem Franišek Krhoun.

Působil na různých místech a je pochován v klášterní hrobce ve Lnářích.

Josef Kovář (1846 – 1914), pocházel z č.p. 23, byl vysvěcen na kněze, pak sloužil jako kaplan v Blatné a Soběslavi a jako farář na několika různých místech.

František Krhoun (1882 – 1979), učitel, věnoval se hudební, kulturní a tělovýchovné činnosti. Byl zakladatelem a správcem Protivínského muzea, městským archivářem a kronikářem. Byl držitelem medaile Vojtěcha Jírovce za zásluhy o záchranu jihočeské písně.

Tadeáš Enis (1714 – 1769) , cestovatel pocházející z rytířské rodiny vstoupil do jezuitského řádu, vystudoval teologickou fakultu a byl jako kazatel vybrán pro misii do Jižní Ameriky. Jeho deník obsahuje důležité informace o době povstání indiánů proti Španělům v letech 1754 – 1756.

PAMÁTNÉ STROMY V ČEKANICÍCH A NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ

Rošice, bývalý panský dvůr leží v Rošickém lese, severozápadně od Čekanic.

Od 16.století patřily Rošice střídavě k Čekanicím, k Sedlici i k Bratronicím. Poblíž dvora stávala myslivna s hajnicí. Rošice byly velmi proslulé zejména od 20. let 19. století. Bývalo zde rušno zejména o mariánských poutích, kdy procesí z celého kraje mířila k blízké kapličce Panny Marie. V době svých studentských let jezdil do Rošic velmi rád spisovatel F.X.Šalda. V zahradě hájovny roste mohutný, 200 let starý, javor klen, který je pamětníkem těchto dávno minulých časů.

Buk u kapličky Panny Marie, od nedávné doby zvaný Buk dr. Velenovského, dostal jméno podle významného čekanického rodáka Josefa Velenovského.

Stáří stromu: 193 let, obvod kmene: 390 cm

Čekanický dub roste na kraji Rošického lesa.

Stáři stromu: 260 let, obvod kmene: 520cm.

Řada úctyhodných douglasek se nachází u rybníků Horní Zástavka a Dolní Zástavka

Stáří stromů: asi 130 let.

Rybičky, rybníčky, vy tichý vodičky,

proč jste jen tak němí, povězte mi o ní.

Povězte, co dělá má milá Andulka,

jestli vám srdce svý otevřela.

Rybník Ovčín

Rybníky jsou neodmyslitelnou součástí krajiny Čekanicka. Počátkem 20. století bylo v Čekanicích a okolí 12 rybníků o celkové rozloze 33,26 ha. Rybník Starý (10 ha) byl zrušen v r. 1850, ale po 2. světové válce byl opět obnoven. Nyní je v katastru Čekanice 16 rybníků. Nejnovější dva, Roklový a V Luhu, byly vybudovány v roce 2000.

Největší rybník Ovčín sbírá vodu ze všech ostatních rybníků, kromě Mozolu. Dostal jméno podle přilehlého ovčína, kde se chovaly ovce od roku 1648 až do počátku 60. let 20. století. Pod rybníkem Ovčín stojí mlýn, který se zde podle starých matričních záznamů připomíná od r. 1657. Do roku 1837 byla u mlýna v provozu pila, poháněná mlýnským kolem. Po 2. světové válce byly zřízeny na rybníku Ovčín dva velkochovy domácích kachen, které jsou zde dodnes.